Naši staří kriminální živlové

Naši staří kriminální živlové
Kradlo se vždycky, vždycky se vraždilo, podvádìlo. Pøed sto lety
v dobách pøed první svìtovou válkou byla i Volynì svìdkem pøeèinù,
pøi kterých se škaredili všichni slušní obèané. A všichni podvodníci
se pøitom divili: jak se to jen všechno mohlo stát? Snad Boží pøízní,
snad shodou okolností – jako když jeden obchodník kradl a dále rozprodával
Židu Ledererovi loukotì pøímo po stovkách. Nebo když se
kradla vlna ze strakonických textilek a zpracovávala v Pøechovicích
na valše – postup stejný jako v Krkonoších, když Trautenberk sušil
Krakonošovi louku.

Pøi rùzných krádežích museli pachatelé prokázat i slušné sportovní
výkony jako dvì ženy, když ukradly dva krocany v cenì 20 K ze zahrady
Františka Kroupy v Elèovicích a prchaly na to až k Raèanským
lesùm. Po objevení krádeže pronásledovali poškození pachatelky
a podaøilo se jim jednu z nich pøes její svižný bìh s vykrmeným krocanem
zadržet, aby ho pak nalezli pod jejími suknìmi. Druhé zlodìjce
se podaøilo zmizet v lesích i s lupem. Èetnický strážmistr pan Hrubý
z Volynì, jenž se na místo èinu dostavil vcelku rychle, ponìvadž
v blízkosti konal pochùzku, poznal v pøistižené A. L., kramáøku
z Døešínka. Krocan byl ihned odevzdán majiteli a pachatelka skonèila
ve vazbì u zdejšího soudu.

V jiný èas se stala pøíhoda loupežného pøepadení, které se znovu
pøíliš zloèinci nevyvedlo. Ten se totiž chystal v mìstském lese na
rolníka Josefa Šastného ze Støídky, který tudy po èestické silnici
projíždìl se svým jednospøežním povozem asi v 5 hodin odpoledne
z Volynì, kde prodával obilí. V lese pøed Zbudovem na nìho útoèník
vyskoèil, uchopil jej za kabát u krku a vzkøikl naò asi nìco jako:
„Dej sem peníze, jedeš z trhu!“ Šastný požádal neznámého, aby jej
pustil, že mu ihned peníze vydá. Jakmile ale ten tak uèinil, zasadil
mu cestující dvì rány kamenem do oblièeje až zloèinec upadl. Kámen
mìl Šťastný v kapse vždy, když jel tímto lesem, podle svých slov
se zde necítil bezpeènì. Hned na to pøepadený vyskoèil na vùz a ujel
rychle smìrem k Doubravici. Pøi pátrání po lupièi bylo zjištìno, že
se tu dobu v okolí Volynì a Prkošína potuloval známý, mnohokráte
trestaný, kramáø A. R. z Volynì, který byl dle výpovìdi lidí zranìn
v oblièeji a mìl krví potøísnìný šat. Po usilovném pátrání byl A. R.
èetnickým strážmistrem Uhlem ve Volyni pøistižen, zatèen a dodán
k soudu.

Nezákonnou a krajnì smutnou majetkovou nepøedložeností bylo
i relativnì èasté krácení smluveného výminku. V Nìmeticích se stal
dokonce takový pøípad, že byla zdejší výminkáøka Anna Rodová, již
pøes 80 rokù stará, jednoho roku od jara vìznìna ve stáji chalupníka
T. P. Teprve o Vánocích se o tom dozvìdìlo èetnictvo, a tak se strážmistr
Hrubý s obèany Kotálem z Nìmetic a Novákem ze Svaryšova dostavil na místo samé,
aby vìc vyšetøili. Rodová ležela ve stáji na posteli na trošce slámy nuznì odìná a volala, že má hlad.

Když ji pak pánové podali kousek chleba, hltavì jej snìdla. I pøes konec strádání
hladem a zimou, kterému uèinili pøítrž zmiòovaní s volyòským strážmistrem,
je zøejmé, že klid v rodinì šel už potom vybudovat jen stìží.

Zdenìk Polanský